HysterPoemia

Je to jenom můj domov,
moje hnízdečko vajíček,
moje mistryně kontrakcí.

Mých patnáct dní nočních můr, 
můj šálek čaje šestnáctý den,
žádostivosti den dvacátýpátý. 

Zavřená v koupelně 
sedím na okraji vany, 
ječím nech mě samotnou 

než se říznu do pravého zápěstí

nebo začnu krvácet,
je jedno, co nastane dřív.

Jsou tu jen moje vajíčka, mia hystera,
má věčnost. Moje vyplavující se nesmrtelnost.
Každý měsíc, ego vajíček

koulejí se ven, aby daly zelenou 
evoluci, a obdivovatelé 
vystřelují sperma jako svinstvo.

Je to jenom mým odporem, 
že orgány nechtějí reprodukovat,
tak proč si je nenechat vykuchat? 

Protože s nimi odejdou 
všechny moje básničky, které by jinak spatřily světlo světa, 
odkoulej se i se svými temnými náladami 

k nějaké plodnější, která  
nevzdala právo na život, a chtíč,
a která se jednou za měsíc vymkne kontrole.

*** 

HysterPoemia

Its only my little home,
my nest of eggs,
my mistress of contractions.

My fifteen day nightmares,
sixteenth day C cup,
twenty fifth day cravings.

Locking the bathroom
to sit on tile,
screaming leave me alone

until I make the right wrist cut
or my blood starts to flow,
whichever comes first.

They´re only my eggs, mis huevos,
my eternity. My immortality shooting off.
Each month, an ego of eggs

bowling down to the putting green
of evolution, and admirers
shooting sperm like craps.

Its only my reluctant,
malfunctioning organs of produce,
so why not let them be removed?

Because with them will go
all my poems yet to come,
with their dark moods rolling off

to someone more fecund, who hasnt
given up the right to live, and lust,
and spin out of control once a month.